17.05.2017 10:38


Anorektika nesmíte kritizovat, tím dosáhnete jen obrany, ne uvědomění, tvrdí terapeut Miroslav Kubal

Autor: Klára Stráská | Kurz: Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Podle průzkumu trpí v České republice poruchou příjmu potravy každá patnáctá dívka. Mentální anorexie, která se projevuje až chorobným strachem z přibývání na váze a odmítáním jídla, se však týká i chlapců. V některých případech končí tato nemoc až smrtí. „Problém trvá tak dlouho, dokud ho neukončí zmizení bludu, kterého chce mentální anorektik dosáhnout, vynucení ze strany autority rodičů, lékařů nebo smrt,“ říká terapeut Miroslav Kubal.

Čím se vyznačuje anorexie?

Je potřeba rozlišovat mezi anorexií a mentální anorexií. Anorexie by se dala přirovnat k nechutenství a trvá většinou krátkou dobu. Je to signál těla pro mozek, že je potřeba upravit případně vynechat stravu, aby se tělo očistilo od nadměrné zátěže. U mentální anorexie je to přesně naopak. Mozek, respektive osobnost, upravuje případně vynechává stravu, aby bylo dosaženo požadovaného efektu. Například kýženého vzhledu, lepšího přijetí od okolí, nízké hmotnosti pro sportovní výkon, ublížení vlastnímu tělu, potrestání ať již sebe nebo například rodičů. Problém trvá tak dlouho, dokud ho neukončí zmizení bludu, kterého chce mentální anorektik dosáhnout, vynucení ze strany autority rodičů, lékařů, nebo smrt.

Jak tento problém začíná u dívek a u chlapců?

Častěji mentální anorexie postihuje dívky z toho principu, že většina bludů spojených s anorektickou postavou je spojena s ženským světem. U chlapců až na výjimky, jako jsou například vytrvalostní běhy či jistý druh emo či ghotic stylu, je žádoucí spíše muskulaturní postava. Tam je zapotřebí příjem zvýšit a ne ho omezit.

Uvědomují si vůbec lidé, že mají problém?

U těch, kteří si to uvědomí včas sami, se to většinou nedozvíme. Buď průběh zvrátí, nebo vyhledají pomoc u výživových specialistů a ti záznamy nevedou. Ti, kteří si to sami neuvědomí k tomu většinou přivede okolí, ať již uvědomělou cestou nebo nátlakem.

Čeho se tito lidé nejvíc bojí?

Lepší otázka by spíše byla, čeho chtějí dosáhnout. A odpověď jsem již v podstatě řekl. Problém je v tom, že jejich „cíle“ jsou chimérou, která je navíc často podněcována výchovou, případně okolím. 

Mají v tuto chvíli vůbec jiný smysl života, než jen tu nemoc?

Smysl života mají a většinou velmi velký. Jejich cíl je sice pomýlený, ale je to stále cíl. Kvůli tomu to dělají. Navíc to chce pořádný kus odvahy a odhodlání. To by určitě potvrdila většina lidí, kteří kdy museli omezit nebo vyřadit jídlo, ať už ze zdravotních, či třeba rituálních důvodů - například při půstu.

Mají nedostatek sebevědomí?

To záleží na druhu bludu, který převládá. Někdy je to ovlivněnost ostatními, extrémní obětování, porucha soudnosti a podobně.

Co byste doporučil lidem, kteří si všimnou, že jejich blízký nejí?

Určitě nekritizovat a neříkat jim, jak mají žít, nebo že dělají něco špatně. Tím dosáhnou jen obrany, nikoliv uvědomění. Pokud jim chtějí pomoci, měli by se o problematiku více zajímat, otevřeně o ní mluvit a nedémonizovat.

Existuje vůbec něco, co by jim mohli říct, nebo udělat, aby jim pomohli?

Spíše se zajímat proč to člověk dělá, čeho chce dosáhnout a jestli se to daří. Největší problém mentální anorexie je zároveň jeho největší slabinou. V drtivé většině případů se pomocí omezení či vyřazení příjmu potravy v podstatě nedá dosáhnout kýženého cíle objektivně.

Jak se dají takoví lidé léčit?

Je to ve skutečnosti velmi podobné jako například u alkoholiků. Závisí to na mentálním a tělesném stavu a vyspělosti osobnosti, zda je zapotřebí zvolit metodu síly, případně uvědomění.

Proč se u nich anorexie často střídá s bulimií?

Důvodů může být více. Někdy je to tlak okolí. Při bulimii přece „jíte“. Někdy je to nedostatečná vůle, jako když lidé při drastické redukční dietě jdou a potají provozují bílý sex (bílý sex znamená večerní či noční vyjídání ledničky, pozn. red.).

Mají tendenci k recidivě?

Ti lidé, kteří přestali jen kvůli nátlaku okolí,aniž by si to vlastně sami přáli často ano. Ti, kteří však přestali pod vedením či sami, ale ze své vlastní vůle většinou ne.

 

Miroslav Kubal (Foto: Klára Stráská)

Miroslav Kubal (*1983)

  • Přestože má vystudovanou strojní fakultu, živí se jako terapeut. Z tohoto důvodu má složené lektorské zkoušky a zřízený živnostenský list

  • S neplacenými terapiemi neoficiálně začínal již v patnácti letech

  • Jako terapeut se zabývá všemi možnými problémy od závislostí, depresí, zlozvyků, obsesemi, fobiemi, konflikty s partnerem či partnerkou, neporozumění si s rodiči či dětmi až po komunikační problémy 

 

 

 

Článek o mladíkovi, který trpěl anorexií, si můžete přečíst ZDE.

Klíčová slova: anorexie, rozhovor, terapeut

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.