24.03.2017 15:40


Británie prochází ústavní krizí, říká Jan Váška z pražského Institutu mezinárodních studií

Autor: Tereza Hálová | Kurz: Stisk | Kategorie: Zpravodajství

O odchod své země z Evropské unie zažádá britská premiérka Theresa Mayová už v průběhu příštího týdne. Aktivaci článku 50 Lisabonské smlouvy Británie oznámí ve středu 29. března. S rozhodnutím Spojeného království o brexitu ale dlouhodobě nesouhlasí Skotsko, kde sílí hlasy separatistů. Skotové totiž v červnovém referendu na rozdíl od Angličanů a Velšanů jasně hlasovali pro setrvání v Unii. Skotská první ministryně Nicola Sturgeonová tak plánuje další plebiscit o skotské nezávislosti, to však Mayová odmítá. O současném napětí mezi skotskou a londýnskou vládou jsme hovořili s britským specialistou Janem Váškou z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd UK.

Jan Váška | Autor: Tereza Stonišová

 

Praha/Londýn – Diktát Westminsteru. Tak označuje přístup britské premiérky Theresy Mayové předsedkyně Skotské národní strany a první ministryně Nicola Sturgeonová. Ta obvinila Mayovou z neústupnosti a v úterý se obrátila na skotské poslance s žádostí k zahájení procesu referenda o vystoupení z britského svazku. Podle Mayové však Skotové o další referendum nestojí a na požadavky Skotska zapojit se do vyjednávání podmínek brexitu nepřistoupila. „Problémem je, že britská vláda skotské představy o tom, co by měla Británie při jednáních o brexitu usilovat, víceméně ignoruje,“ říká Jan Váška z pražské Fakulty sociálních věd.  

Z jakého důvodu britská premiérka odmítla žádost skotské vlády o zapojení Skotska do vyjednávání o brexitu?

To není úplně přesné. Britská vláda svůj postup s představiteli regionálních exekutiv pravidelně konzultuje. Problémem je, že britská vláda skotské představy o tom, co by měla Británie při jednáních o brexitu usilovat, víceméně ignoruje. A samozřejmě odmítá přiznat Skotsku nebo kterékoli jiné součásti Spojeného království právo výslednou dohodu (pokud vůbec bude) vetovat. V tom ji podpořil i nedávný rozsudek Nejvyššího soudu. Druhý problém spatřuji ve skutečnosti, že veškeré pravomoci, které Londýn vystoupením z EU znovu získá, připadnou nejprve centrální vládě, i když by podle věcné logiky devoluce (proces svěření pravomocí samosprávným celkům, pozn. red.) měly náležet regionálním samosprávám. V tomto je britská vláda zatím neoblomná a v praxi to bude znamenat přinejmenším dočasné oslabení skotské autonomie.

Rozumím tomu správně, že konání referenda o nezávislosti Skotska je podmíněno tvrdým brexitem, který by mimo jiné znamenal opuštění jednotného evropského trhu či omezení volného pohybu osob?

Ano. Pokud by se britská vláda – a premiérka Theresa Mayová osobně, protože nad celým procesem má zatím pevnou osobní kontrolu, – rozhodla pro odlišnou vyjednávací pozici a neupřednostnila potřebu plně kontrolovat pracovní migraci do Británie i za cenu „tvrdého“ vypadnutí Británie ze společného trhu, býval by hlavní požadavek skotské exekutivy vyslyšen a k opakování referenda o nezávislosti by v bezprostředním horizontu patrně nedošlo.

Podle mnohých expertů si britská premiérka nemůže dovolit oficiální žádost Skotska o uspořádání dalšího referenda zablokovat. Politologové varují před posílením separatistických tendencí a ústavní krizí. Jak by taková situace podle vás mohla reálně vypadat? Sturgeonová už dnes nešetří narážkami na „nevratné rozbití ústavní struktury“.

Na tuhle sci-fi se úplně necítím. Ale podle mého je ústavní krize v plném proudu.

Takzvaná třetí cesta, navrhovaná expremiérem Gordonem Brownem, že by Skotsko po odchodu Briánie z Evropské unie mělo pravomoc například uzavírat mezinárodní smlouvy, se zdá být určitým kompromisem. Myslíte si, že skotští nacionalisté budou takovýmto řešením naslouchat?

Nebudou, dokud – a pokud – neprohrají i svůj druhý pokus o nezávislost. Současná příležitost se z jejich pohledu nemusí už nikdy opakovat, tak proč se dopředu smířit s chabou náhražkou? Federální model navrhovaný labouristy se na první pohled jeví jako ideální a udržitelné státoprávní řešení, ale pracuje proti němu nedostatek času, nezájem skotských nacionalistů i principiální nesouhlas vládnoucích konzervativců. V neposlední řadě také naprostá dominance Anglie ve Spojeném království, vždyť v Anglii žije pětaosmdesát procent všech obyvatel Británie. 

Kdyby k odtržení Skotska od Velké Británie přece jen došlo, jak by vypadal následující proces? Mohlo by se Skotsko bezprostředně začlenit mezi státy Evropské unie, nebo by bylo nejdříve zařazeno mezi kandidátské země a teprve po splnění veškerých podmínek by mohlo začít s Evropskou unií vyjednávat? 

Ne. Skotsko by nezískalo automaticky nárok na členství v EU. Ostatně je pravděpodobné, že k referendu dojde až po brexitu a Skotsko už tedy v té době nebude součástí Unie. V případě odtržení by tak muselo absolvovat řádný přístupový proces a je velmi pravděpodobné, že některý z členů EU by přijetí samostatného Skotska vetoval. Nejčastěji se hovoří o Španělsku, které se obává, aby se skotský případ nestal precedentem pro osamostatnění Katalánska. I proto současná skotská exekutiva počítá spíše (jen) s členstvím v Evropském hospodářském prostoru.

Nynější skotský poměr mezi zastánci a odpůrci odtržení se uvádí zhruba půl na půl. Neprojeví se však dříve či později také ve Skotsku současná evropská vlna euroskepticismu?

Vzestup euroskeptických nálad v Evropě je úzce spojen s oblibou pravicově populistických a národně konzervativních proudů, a ve Skotsku obojí v podstatě chybí. Skotští nacionalisté jsou strana spíše levicová a skotskou identitu vymezují vůči anglické dominanci ve Spojeném království, ne proti Evropě či imigrantům. Pro setrvání Británie v EU byli i nejvýraznější představitelé skotských konzervativců. Ale nezapomínejme, že i tak hlasovalo třicet osm procent skotských voličů pro brexit.

Klíčová slova: Skotsko, referendum, brexit, Velká Británie, Londýn, Theresa Mayová, Nicola Sturgeonová, vláda, separatismus, EU, nezávislost

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.