06.11.2016 23:00


Komunikace s pacientem je polovina úspěchu, říká kožní lékařka

Autor: Marek Bartík | Kurz: Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Docentka Jarmila Rulcová předsedá sekci Akné a obličejových kožních onemocnění, zároveň pracuje jako lékařka v oddělení pro kožní a pohlavní choroby Fakultní nemocnice Brno. Rulcová se specializuje na kožní nemoci akné a růžovku, tedy záněty, které mají podobné projevy, ale naprosto odlišné příčiny vzniku.

Je povědomí o růžovce dostatečné?

Domnívám se, že příliš není. Snažíme se širokou veřejnost více informovat. Pořádáme různé kurzy nebo přednášky. U růžovky je důležité znát spouštěcí faktory a mnoho pacientů vůbec netuší, že jim škodí například horká jídla a nápoje nebo alkohol, které mohou růžovku vyvolat. Opakovaným působením spouštěcích faktorů se navíc zánět dále zhoršuje a náročnost léčby stoupá. Pacienti se často velmi diví, když je seznamuji s tím, co všechno nesmějí.

 

Jaký je základní rozdíl mezi akné a růžovkou?

Jeden ze základních rozdílů mezi akné a růžovkou souvisí s věkem. Akné se objevuje kolem puberty a běžně ustupuje kolem pětadvacátého roku života. Věková hranice se však prodlužuje. Dříve se říkalo, že už kolem dvaceti let akné mizí, v současnosti je ta hranice výš. Růžovka nastupuje až později, od třiceti let výše. Další rozdíl je v lokalizaci. Růžovka postihuje hlavně obličej, zatímco akné sestupuje z obličejové části k ramenům, na záda i hrudní koš. Důležitá je také rozdílnost v projevech. U růžovky nejprve zarudne obličej a následně se objeví pupínky. V případě akné nastupují pupínky okamžitě.

 

Může tedy akné přejít s věkem v růžovku?

Samozřejmě. V minulosti se dokonce hovořilo o diagnóze akné-rozacea (rozacea – latinský název pro růžovku, pozn. red.). Možnost prolínání existuje. Toto splývání je však pouze vizuální, protože příčiny vzniku jednotlivých nemocí jsou rozdílné. Rozhodně není dané, že pacient trpící akné má předpoklady pro onemocnění růžovkou. Vznik růžovky totiž primárně ovlivňuje genetika, pokožka s vrozenou poruchou imunity je proto velmi citlivá.

 

Zmínila jste, že věková hranice se u akné prodlužuje. Proč?

Těžko říct. Možná s tím souvisí současná důslednost lidí. Když měl dříve člověk sem tam nějaký pupínek, už to neřešil. Dnes jsou pacienti, a obzvláště ti, kteří v minulosti akné prodělali, mnohem všímavější ke každému pupínku. Snaží se předejít opětovnému vzniku zánětu. Obecně jsou v současnosti lidé ke svému zdravotnímu stavu mnohem pozornější.

 

Jak postupovat při léčbě?

U lehkých forem akné či růžovky pomůže například dermatologická kosmetika dostupná v lékárnách. Ta by měla stav pokožky usměrnit a celkově zlepšit. Co se růžovky týče, jakmile pacient zpozoruje, že zarudnutí je intenzivní, měl by vyhledat lékařskou pomoc. Navštívit lékaře většinou pacientovi doporučí i v lékárně.  Základem je nic nezanedbat, protože stejně jako u většiny jiných onemocnění, včasná diagnóza je zde klíčová.

 

Jaké jsou následky zanedbané léčby?

Například jizvy. Řekla bych, že akné je v tomto ohledu možná horší. Týká se především mladých lidí, kteří se chtějí bavit a chodit do společnosti, ale trvale poškozená pokožka někdy vytváří opravdu silné zábrany. Mladého jedince může zkušenost s akné poznamenat na celý život. U růžovky nevnímám situaci natolik kriticky především z důvodu, že se objevuje ve vyšším věku, kdy už má postižený jedinec vybudované jisté sociální zázemí. Reakce pacienta je vždy individuální, přesto bych řekla, že v pozdějším věku je situace vyrovnanější.  

 

Psychická stránka nemoci je zřejmě velmi podstatná…

Pochopitelně, a není se čemu divit. Jde o diagnózu, která se projevuje především povrchově. Často mi pacienti říkají, že se jich onemocnění nejvíc dotýká například v zaměstnání či hromadné dopravě. Mají pocit, že je neustále někdo sleduje, a to mnohdy i po uzdravení. Obavy, že dotyčného pacienta někdo pozoruje, v něm vyvolávají napětí, což do jisté míry podněcuje obnovení či zhoršení zánětu.

 

Co takový pacient postižený akné/růžovkou prožívá?

Pacienti prožívají stavy úzkosti, smutku, odtažitosti od ostatních lidí, nebaví je život. Každé ráno s hrůzou čekají, kolik bude nových pupínků. Jednou jsem se podílela ve spolupráci s psychology na tvorbě dotazníku.  Ukázalo se, že dva ze třiceti respondentů měli v souvislosti s nemocí dokonce sklony k agresi, což je ale spíše výjimečné.

 

Jak proti tomu bojovat?

Nesmírně důležité je si s takovým člověkem popovídat. Dát mu určitou perspektivu, jak na celou záležitost nahlížet, provést ho procesem léčby, aby věděl, do čeho jde a jaké mohou být výsledky. Rozhovor s pacientem je mnohdy padesát procent léčby. Osobně komunikaci řadím na první místo.

 

Klíčová slova: akné, růžovka, nemoc, kožní, kůže, rozhovor, Jarmila, Rulcová

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.