13.05.2016 00:36


Příběh života není o jídle, vše má svůj čas, říká Stanislav Petříček

Autor: Klára Tesařová | Kurz: Stisk | Kategorie: Zpravodajství

K snídani smoothie z čerstvého ovoce, k obědu avokádový salát a k večeři ořechovo-semínkový karbanátek se zeleninou. I takhle může vypadat jeden den stravování člověka, který se rozhodl jít cestou syrové stravy, které její zastánci většinou neřeknou jinak než raw. 

Stanislav Petříček (foto: Archiv S. Petříčka)Liberec – Zaneprázdněný a o životosprávu nedbající manažer Stanislav Petříček se ze dne na den rozhodl, že změní své stravovací návyky. Přestal jíst maso a přibližně za měsíc začal držet hladovku.  Jeho půst trval celých třiatřicet dní. Po jeho skončení už se nechtěl vracet k starým stravovacím návykům a vydal se směrem k raw jídlu. Stanislav se rozpovídal nejen o svých zkušenostech se syrovou stravou, ale i o raw bistrech, které provozuje, nebo o tom, zda k raw vede své děti či jestli někdy v jídle zhřeší.

Prý jste nejedl celých třiatřicet dní. Co s tělem tak dlouhý půst udělá?

Ano, je to pravda. Přestal jsem jíst, nedával jsem si žádný cíl, kolik vydržím, protože jsem s půstováním neměl žádné zkušenosti. Sám jsem byl zvědavý, kolik vydržím. Nakonec z toho bylo třicet tři dní. Takto dlouhý půst úplně změní vaše vnímání „reality“. Pochopíte, že význam má pouze vaše vlastní zkušenost, ostatní má minimální hodnotu. 

Stravujete se takzvanou raw, syrovou stravou. Jaká k ní vedla cesta?

Když jsem opět začal jíst, tak jsem se rozhodl, že se k původním stravovacím návykům nevrátím. Tak jsem přešel na indickou a thajskou kuchyni (tedy vegetariánskou) a pak objevil raw food.

Nezdá se mi normální držet půst a celou dobu se těšit, že se vrátím k tomu, co bylo. Změnil jsem jídelníček, protože jsem měl strach, že pokud nezměním svůj životní styl, tak dopadnu jako generace všech mých prarodičů a rodičů. Ti, co na sebe kašlali celý život, dostali jednu „bombu“ od života a většinou rychle umřeli. Ti, co byli zodpovědní a disciplinovaní, tak se postupně propracovali od jednoho prášku denně na pěkné plné plato a umřeli za dvacet let, po několika různých více či méně smysluplných operacích.

Jaký je vlastně rozdíl mezi raw stravováním a tím veganským?

Raw jídlo je zároveň veganské, ale všechny vstupní suroviny se upravují při maximální teplotě 42 stupňů. To znamená žádné vaření, dušení, pečení nebo smažení.

Raw strava se tedy vyznačuje tím, že neprochází tepelnou úpravou nad více než 42 stupňů. Když se někdo pro tento způsob jídla rozhodne, musí se rozloučit nadobro s masem, nebo si třeba tatarský biftek dát může?

Máte vegetariánství, pak veganství a pak teprve raw. Je každého věc, co jí. Tatarák je raw, ale do raw food nezapadá.

Stanislav Petříček s manželkou ve svém raw bistru (foto: archiv S. Petříčka)Platí tohle teplotní pravidlo i pro konzumované nápoje? Mohou se zastánci syrové stravy napít třeba čaje, kávy nebo alkoholu?

Osobně piju čaj i kávu a nijak si s tím hlavu nelámu. Alkohol nekonzumuju. Ale znovu opakuji, že je každého věc, co jí a pije. Raw food není sektářství.

S manželkou jste založil v minulém roce první raw bistro s názvem bistRAWveg. Proč jste se rozhodli otevřít první „zdravé“ bistro s raw stravou v České republice?

Jsme Češi. Žijeme většinu času v Liberci, tak proto u nás a konkrétně v Liberci v NG Plaza. BistRAWveg je koncipovaný do nákupních center, kde je dnes největší pohyb lidí. K tomu jsme ještě doplnili zdRAWý rozvoz Zelená Vidlička. Naším cílem je oslovit mainstream pod heslem „jeden zdRAWý ZELENÝ den v týdnu“.  Druhou pobočku jsme otevřeli v Hradci Králové v Orlice shopping Park.

Kolik v bistRAWvegu člověk zaplatí dohromady za takový normální oběd složený z polévky, hlavního chodu a dezertu?

Stávající menu, polévka a hlavní jídlo, stojí 172 korun. Dezerty se pohybují od 47 do 109 korun.

Jaká je cílová skupina? Kdo nejčastěji chodí do vašich restaurací? Předpokládám, že cílíte na mladší střední až vyšší třídu, která si takovéto stravování může finančně dovolit.

Cílíme na všechny, ale určitě je to střední a vyšší třída. Lidé, kteří přemýšlí nad tím, co jedí a proč. Jídlo je v první řadě velmi chutné, neunaví, naopak vám dodá energii a také zasytí. Je tedy vhodné jak pro manažery nebo sportovce, tak také pro děti či naopak seniory, kteří si rádi zdravě zamlsají na dortíku. Je to pestré. 

Do jakých lokalit plánujete pobočky rozšiřovat?

Příští rok otevřeme pobočku Prahu Chodov a v mezičase distribuční místa v dalších pražských lokalitách. Chceme se orientovat na Prahu a pak směr Plzeň a Morava.

Když se vrátíme k tomu, jak se vy sám stravujete. Hřešíte občas, nebo striktně dodržujete zásady raw stravy? Pokud někdy uděláte výjimku, co si dáte?

Osobně často nejím vůbec. Když už, tak většinou raw. Ale občas si dám normální thajské kari, falafel, hummus nebo baklavu. Takto neraw však hřeším stále méně a méně.

Vím o vás, že jste vystudoval vojenské gymnázium v Praze, a poté Vojenskou akademii Brno. Proč právě tyhle školy? Pomohly vám v pozdějším rozhodnutí jíst lépe? Myslím ve smyslu drilu a odhodlání, které jsou dozajista potřebné, když se jeden rozhodne nestravovat běžným konzumním způsobem…

Vojenskou školu jsem studoval, protože když jsem byl malý kluk, tak jsem měl před očima můj vzor, dědečka, který byl voják. Určitě mám obrovskou výhodu v disciplíně. Armáda vás hlavně odnaučí mít problém s pravdou a s rozhodováním.

Stanislav Petříček s rodinou, se syny, nejmladší dcerou a manželkou (foto: archiv S. Petříčka)

Máte celkem čtyři děti – dva dospívající syny a dvě dcery. Jak se stravují oni? Vedete je k raw stravě?

Ano, mám dvě dcery. Starší Eliška sice žije se svou maminkou, ale postupně se z ní stává vegetariánka. Kluci přechází sami od sebe víc a víc na raw stravu. Vnímají, jak je běžné jídlo unavuje a otupuje jim přemýšlení. Nejmladší Sofie si příležitostně dá rybu, občas vyzkouší nějaké pečivo. Ve škole se stravuje vegetariánsky, doma pouze vegansky.

Nebudu se ptát na výhody, které raw stravování přináší, protože byste mi jich z fleku začal vyjmenovávat mnoho a mnoho. Ale naopak bych se vás chtěla zeptat, jestli se syrová strava hodí pro každého, nebo je pro někoho vyloženě nevhodná?

Určitě doporučuji pozvolný přechod, jinak rychlá změna stravování může být pro organismus i dost nepříjemná. Raw je fajn, že méně zatěžuje tělo při zpracování potravy. Ale člověk nesmí zapomenout, že má tělo plné parazitů, kteří jsou zvyklí na své denní dávky mouky, cukru a podobně. Máme hlavu plnou vzorců o stravování. Úsměvné jsou názory a dotazy lidí, kteří jedí rohlíky, zda nám, raw strávníkům, nechybí vitamíny a enzymy. Komu může dělat raw strava problémy? Lidem, kteří mají různé alergie třeba na oříšky, které jsou poměrně častou surovinou. Jinak si nedokáži představit, že by někomu dělala problém mrkev nebo jablko. Ale doporučuji pozvolný přechod. Od mala jíme, co dům dal, tak není důvod bláznit a šílet. Je to „jenom“ jídlo.

A nyní otázka trochu na tělo, která však může mnoho lidí zajímat, ale třeba se bojí zeptat. Když se stravujete převážně ovocem, zeleninou, oříšky a další syrovou stravou, jistě se to projeví na zažívacím ústrojí, nemám pravdu? Kolikrát denně chodí člověk, který se stravuje raw, vykonávat velkou potřebu?

Pokud jím, většinou se vyprazdňuji jen ráno.

Co třeba všeobecně známý argument maso konzumujících lidí, že prostě lidé potřebují maso, protože bílkoviny v něm obsažené jsou pro lidské tělo důležité. Jaký na to máte názor?

Vůbec to neřeším, je mi to jedno. Můj život, mé rozhodnutí.  Internet je plný studií, že to tak není, ale jak říkám, nijak se tím nezatěžuji.

Nyní bych ráda obrátila pozornost na cenu raw potravin. Nebudete se se mnou jistě přít, že jsou dražší než normální potraviny. Podle Českého statistického úřadu a dat z roku 2014 připadá na jednoho člena domácnosti necelých třináct tisíc korun. Je reálné pro běžné lidi, kterým chodí každý měsíc takový obnos peněz na účet, utrácet peníze za raw stravu?

Reálné to určitě není. Museli by mít pouze jednoho koníčka, a to zdravou stravu. Kde investují do ovoce, zeleniny, oříšků a semínek, tam ušetří na mase nebo vaření. Samozřejmě platí, čím kvalitnější potraviny, tím dražší. My jsme služba spíš pro střední a vyšší třídu.

K syrové stravě jste „přičichnul“ poměrně nedávno, konkrétně před dvěma lety. Nelitujete toho, že jste se k tomu nedostal dříve a že jste si asi z vašeho pohledu celý život ničil tělo nesyrovou stravou?

Příběh života není o jídle, vše má svůj čas. Osobně si myslím, že žádné jídlo mi nemůže pomoci, tak ať mi alespoň co nejméně uškodí, a to je právě raw. Ale určitě jsem rád, že umožňuji takto vnímat svět svým dětem. Je to pak úplně jiná perspektiva.

Klíčová slova: raw strava, syrová strava, Stanislav Petříček, bistRAWveg

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.

Přehled komentářů

Milena Buriánková | 24. 05. 2016, 17:43
S chutí jsem posvačila Váš příběh a velmi to posílilo mé rozhodnutí víc věřit své intuici, potřebám mého "obnošeného" těla a místo omluv děkovat svému tělu i duši pořádnou baštou. Šestnáct let jsem bez masa, z vegetariánství jsem se přesunula k veganům , ale začala jsem být "nevěrná" hned po první ochutnávce bašty " rawanů " Mám sice doma chlapíka , který se mnou jen svačí a večeří, ale oběd postaru mu zatím zachránili kamarádi, kteří ho udržují ve sladké nevědomosti, protože chlapi to tak většinou mají. Za chvíli jdeme večeřet....a to by jeho poradci vážně neunesli. Děkuji za zveřejnění Vašeho příběhu, za otevřené psaní i za názor,"můj život, moje rozhodnutí" . Teď už mi došlo, kam chodím na smoothie a na dobrůtky.Příště se přihlásím a poradíte mi, co s tou kartou, aby ožila. Milena Buri