05.11.2016 16:35


Psychicky nemocní lidé se často stávají oběťmi podvodníků, říká bývalý právník psychiatrické nemocnice

Autor: Lucie Chaloupková | Kurz: Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Tomáš Němeček je právník a novinář, který je známý svým působením v Respektu, Hospodářských novinách, nebo díky vedení přílohy Lidových novin Právo a justice. Němeček mimo jiné také tři roky pracoval jako vedoucí právník Psychiatrické nemocnice Bohnice, odkud odešel letos v září. Jak sám říká: "Pomocí médií můžete svět měnit sice globálně, ale mělce. V právu je zásah spíše úzký, ale hluboký."

Novinář a právník Tomáš , zdroj: Wikimedia Commons

Proč jste se rozhodl změnit práci z novináře na právníka bohnické nemocnice?

Motivů bylo víc. Jedním z nich byl nákup vydavatelství Mafra Andrejem Babišem. Bylo to období zkupování českých médií miliardáři, od kterého jsem chtěl poodstoupit. Do Bohnic jsem se rozhodl nastoupit, protože to byla jednoduše nejzajímavější nabídka, jakou jsem v tu chvíli měl. Musím říct, že mě překvapilo, že mi nabídli práci vedoucího právního oddělení v největší středoevropské psychiatrické léčebně.

Jste se svým působením v Bohnicích spokojen?

Ano. Pomocí médií můžete svět měnit sice globálně, ale mělce. V právu je zásah spíše úzký, ale hluboký. Pomohli jsme nejen řadě lidí, ale i nemocnici. Podařilo se nám například zachránit pacienty, kteří se kvůli své nemoci téměř stali obětí majetkových podvodů. Asi největší kauza se týkala pacientky, která tímto způsobem  málem přišla o dům v hodnotě asi čtyř milionů. Jako velký úspěch také považuji to, že se nám podařilo vytvořit tvůrčí, reformní atmosféru a snahu odstoupit od modelu paternalismu směrem k partnerství.

Psychiatrická nemocnice v Bohnicích, autor: městská část Praha 8 (www.praha8.cz)

Problematika paternalismu, tedy „otcovského“ přístupu  lékaře k pacientovi, versus partnerství, tedy vztahu rovnocenného, je v poslední době diskutovaná. Z případů, o kterých jste mluvil, se však zdá, že v některých případech je naopak třeba paternalismu více. Jaký k tomu máte postoj?

Do paternalistické pozice staví lékaře především množství informací o dané nemoci, které je neporovnatelné s informacemi pacienta. To platí u pacientů psychiatrie dvojnásob. Pokud dáte poměrně velkou paletu rozhodnutí někomu, kdo je bezradný, váháte, jestli mu nemáte napovídat, a to jste zase u paternalismu. Tam, kde to jen trošku šlo, jsme se snažili nastolit vztah rovnocenný. Takový vztah však pacient zažívá například se svým důvěrníkem.

Mohl byste blíže popsat úlohu tohoto důvěrníka?

Je to funkce, nově zřízená občanským zákoníkem. Jde o individuálního ochránce práv, který může nahlížet do lékařské dokumentace, žádat o přezkoumání, pacienta zastupovat. Je to člověk, kterého si pacient sám vybere, nemusí mít žádné zvláštní vzdělání. Často je to například pacientova matka. Právo na důvěrníka však nevyužívá tolik pacientů.

Jakým způsobem je kontrolován chod psychiatrické léčebny?

V nemocnici jsou velmi rozsáhlé standarty a nařízení. Nemocnice také mají kontrolní oddělní vnitřní kvality.
Externí kontrola probíhá různě. V nemocnici byli jednou také stážisti z kanceláře Ochránkyně veřejných práv, pravidelné kontroly tato kancelář ale neprovádí. Abych byl upřímný, má toho na starosti tolik, že nemocnice jsou spíše okrajovým problémem. Další kontroly provádí zřizovatel, akreditační komise, někdy i policie.
V poslední řadě se také nemocnice snaží pacienty co nejvíce motivovat, aby se nebáli podat stížnost. Relativně často ji také podali, některé z nich byly spíše bizarním projevem pacientovi nemoci, jiné byly realistické.

Jak často bývají kontrolováni pacienti, co se svéprávnosti týče?

Každé tři roky. Zcela nesvéprávní však lidé nejsou, i když jsou práva omezena na minimum, zůstává právo například na transakce potřebné k běžnému fungování života.

Jak je to tedy s péčí o pacienty a jejich aktivitami, jak personál přistupuje k jejich léčbě?

Je to různé v každém oddělení. Některé z nich mají velice dobře vymyšlené terapeutické programy, zahrnující práci v dílnách, arteterapii či biblioterapii. V Bohnicíh je i kino či kavárna, kam chodí a kde obsluhují pacienti. S některými nemocnými je to však problematické, jde zejména o staré lidi, kteří jsou upoutáni na lůžko. Procházíte se oddělením a vidíte staré lidi, jak koukají na televizi a přemýšlíte, jestli je tohle opravdu ta aktivita, kterou si přáli.

Mluvil jste o případech majetkových podvodů. Jak zjistíte, že se pacient stal obětí zločinu?

Problém není dozvědět se o nich, protože pacienti v léčebně se hodně svěřují. Problém je spíše v tom, že je často velmi těžké nasbírat důkazy, abychom mohli případ vůbec poslat k soudu. Často jde o velmi staré zločiny, jako zneužívání v dětství. Některé se ale nakonec ukážou jako smyšlené.

Máte informace i o dění v jiných léčebnách?

Ne mnoho, pouze vím, že zástupci některých jiných léčeben nám říkali, že dělat to, co děláme my, si nemohou dovolit. Například do trestních oznámení by raději nešli, mohlo by se to obrátit proti nim.

V roce 2013 ministerstvo vyhlásilo reformu psychiatrické péče. Východiskem bylo, že v porovnání se zahraničím je péče v České republice méně kvalitní. Pozoroval jste v uplynulé době změny?

Myslím, že v této reformě nešlo o to, že by nynější péče byla špatná, problém je v tom, že je zaměřená na určité typy pacientů. Většinou na těžké případy, pro které je nutná ústavní péče a naopak lehké případy, kterým stačí péče ambulantní. Mezi těmito póly ale existuje velká šedá zóna. Právě proto vznikl koncept centra duševního zdraví.

Jak takové centrum vypadá?

Například v Praze je to tým vytvořený z pracovníků občanského sdružení a psychiatrické nemocnice, součástí může být i nějaký léčený pacient, vzniká tím větší důvěra. Mají to být mobilní jednotky, které budou za pacienty chodit domů.
Samotné centrum by mělo být ve středu města. Měla by tam být třeba i kavárna. Chceme, aby se tam nemocní nebáli chodit. Vyhnou se tím stigmatizaci „pacienta psychiatrické léčebny“. Zpráva v tom je asi to, že duševní nemoc není nic tak hrozného, je to vlastně docela běžná věc.

Připojuji statistické údaje ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR, poslední jsou dostupné údaje z roku 2013. Pro zobrazení infografiky prosím klikněte pravým tlačítkem myši na obrázek a vyberte "zobrazit obrázek", prohlédnete si ho tak v plné velikosti.

Statistické informace o psychiatrické péči, poslední dostupná data z roku 2013

Klíčová slova: Bohnice, psychiatrická nemocnice, Tomáš Němeček, rozhovor

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.