16.05.2017 22:57


Rozhodčí, majitel dvou firem, student. Luděk Vepřek stíhá všechno

Autor: Pavel Podešva | Kurz: Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Většina lidí v jeho věku obráží mejdany, nezřízeně pije a řeší hluboká životní dilemata, jako zda si večer dát víno nebo jít na pivo. Luděk Vepřek, původem ze Šumperka, to dělá také. K výše zmíněným kratochvílím však přidává ještě něco navíc. Ve svých třiadvaceti letech má slibně nastartovanou kariéru hokejového rozhodčího, řídí dvě firmy a dodělává magisterské studium na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity.

Audio

    Luděk Vepřek vysvětluje, jak funguje kariéra hokejových rozhodčí.
         
    Autor: Pavel Podešva

Brno – Na první pohled nepůsobí autoritativně, jak by se u hokejového rozhodčího a majitele dvou firem očekávalo. Není zvlášť vysoký ani svalnatý, avšak jeho hluboký hlas zní vyrovnaně a sebevědomě. Mluví jakoby přes lehce ucpaný nos. V pravé ruce svírá sklenku s červeným vínem, ladící se zarudlým pohledem. Vypadá unaveně. Ostatně, má na to právo. Magisterské studium na Fakultě sportovních studií dává třiadvacetiletému Luďku Vepřkovi zabrat. Dnes odevzdával několik seminárních prací a absolvoval fyzické testy. Za sotva třináct hodin píská zápas hokejové extraligy staršího dorostu. „Funguju už hlavně na kávě a žvýkacím tabáku,“ usmívá se, načež si lokne vína.

Neustále těká pohledem mezi hodinkami a mobilem. Po úvodních zdvořilostních frázích se okamžitě ptá, zda bychom se do toho nemohli už pustit – potřebuje ještě zapracovat na nové zakázce a tvorba webu, jak říká, je mravenčí práce. „Odkud mám začít? Od začátku? Aha. Takže moje prababička se narodila… Až tak od začátku ne? Já si to myslel,“ protáhne se a na chvíli se odmlčí. Očima zabloudí k displeji telefonu. „Zlom nastal asi na střední škole, do té doby jsem jen hrál hokej…“

Z ledu na led. Jen v jiném dresu

Příležitost vyzkoušet si hokej z pozice rozhodčího se Luďku Vepřkovi naskytla v jeho sedmnácti letech. Uviděl v tom možnost, jak si přivydělat. Tehdy šlo o pár stovek, ale stále se jednalo o peníze, o které nemusel žádat rodiče. „To mi přišlo jako největší plus. Společně s tím, že nebudu jen celé dny sedět na zadku u počítače,“ říká Vepřek, načež objasňuje, že sedmnáct je věk, kdy se u mladých láme hokejová kariéra. Proto spousta hráčů skončí. „Někteří kluci odpadnou, protože zasednou k výčepu. Nebo je to prostě už nebaví. Ale většina v tom přestane vidět perspektivu, poněvadž mají pocit, že se nemohou posunout dál,“ vysvětluje.

Rozhodčím se člověk nestane ze dne na den. Je to zdlouhavá cesta. Luděk Vepřek začínal u minihokeje, kde se jako rozhodčí osvědčil, pročež získal licenci třetí třídy, která umožňuje pískat zápasy dvanácti a třináctiletých kluků. A také kraj mužů, kde musel strávit jednu sezónu, než mohl postoupit na republikovou úroveň, kde se nachází i dnes. „Po sezóně v kraji mužů, návrhu od komise a třídenním semináři jsem získal licenci první třídy a začal pískat extraligy mladšího a staršího dorostu. Dál vede cesta do druhé ligy mužů, kde je člověk více na očích. A když na to má, dostane se do první ligy a posléze i extraligy,“ popisuje hierarchii kariérního postupu Vepřek.

Práce rozhodčího je podle něj náročná a nevděčná. „Vyžaduje praxi, klid, rychlé rozhodování a trochu diplomacie. Rozhodčí musí udržovat zápas v rovnováze, aby se mezi sebou týmy neporvaly,“ líčí Vepřek. Nad otázkou, jak vnímá příval nadávek, který se na rozhodčí hrne z diváckých tribun, se ironicky ušklíbne. „Nijak, nepřipouštím si to. Soustředím se jen na zápas a snahu podat co nejlepší výkon. Je ale škoda, že si někteří neuvědomují, že my nemáme k dispozici dvanáct kamer a opakovaných záběrů, nýbrž jen vlastní pohled a zlomek vteřiny na rozhodnutí,“ krčí rameny.

Přes všechna popsaná negativa považuje tuto pozici Vepřek za velmi obohacující. „Pískání hokeje rozvíjí verbální i neverbální komunikaci. O odolnosti vůči stresu nemluvě,“ uvádí.

„Nechávám si otevřených vícero dveří“

Na dráhu hokejového rozhodčího se dal na střední škole, kde studoval informační technologie, z nichž v roce 2013 odmaturoval. Poté začal podnikat a zároveň dálkově studovat na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity. „K podnikání jsem tak nějak doklouzal. Potkal jsem schopné a hlavně různorodé lidi. Jeden měl kontakty, další byl skvělý obchodník. Já na tom byl dobře po technické stránce. Tak jsme si sedli a rozhodli se, že do toho půjdeme,“ popisuje zrod své první firmy, která se – jakožto digitální agentura – zabývá tvorbou webových stránek, grafikou, logotypy, vizuálními styly a e-shopy.

Firma funguje dva roky, při nichž Luděk Vepřek neustále řešil jeden zásadní problém, a to absenci pravidelného příjmu. Proto, když se naskytla příležitost prodávat oblečení a doplňky jedné švédské společnosti, využil ji. „Byli jsme závislí na nárazových zakázkách. Jakmile nepřicházely, firma krvácela. Proto ten druhý podnik. Zatím prodáváme jen online, ale o zboží je velice slušný zájem, takže jsme se do toho nekonečného koloběhu nabídky a poptávky už stihli zapracovat,“ rozvádí důvody Vepřek.

A co má v plánu do budoucna? Všechno. Chce dodělat magisterské studium v oboru učitelství tělesné výchovy pro základní a střední školy, věnovat se firmám a pokračovat jako rozhodčí. Sám však ví, že jednou si bude muset vybrat. „Dlouhodobě bych to asi neustál, ale zatím to zvládám. Mám k tomu své důvody. Do extraligy se dostat nemusím. Firma může zbankrotovat. Co potom?“ zabubnuje prsty o stůl Vepřek a koukne na hodiny. „S vystudovanou vysokou školou můžu vždycky dělat tělocvikáře nebo kondičního trenéra. Mám prostě otevřeny několikeré dveře a řekl bych, že vzhledem k mému věku je ještě brzy na to, abych některé zabouchl,“ zakončí své vyprávění.

Klíčová slova: Hokej, rozhodčí, Fakulta sportovních studií, Masarykova univerzita

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.