13.05.2016 15:28


Únava se stupňuje a nenápadně začíná sběračů ubývat, popisuje vyhrocené situace ze Skotska Kateřina Pavlisová

Autor: Magdaléna Kunrtová | Kurz: Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Přivýdělek během studia jako instruktor při střelbě, dělník na chmelnici či jako noční inventarizační pracovník je pro Kateřinu Pavlisovou minulostí. Budoucí záchranářka v červnu již tradičně odlétá na pár měsíců na Britské ostrovy, kde si vydělává na tamní farmě s ovocem.

Brno – Sběr malin, jahod, ale i třešní není pro dvaadvacetiletou Kateřinu Pavlisovou žádným oříškem. Tři léta strávila na skotské farmě, kde sbírala ovoce. Kromě pracovního nasazení také část Skotska procestovala a přivezla si domů nejen libry, ale i zážitky na celý život. 

 

Která písnička by nejlépe vystihla atmosféru a pocity, které jste zažívala na farmě?

Napadá mě Shut Up and Dance. Byla to zrovna letní hitovka. Jinak jsem při práci poslouchala vlastní playlist ve sluchátkách.

Jak vypadal takový den na farmě?

Probudíte se, párkrát si zaskuhráte, že nikam nejdete, nakonec nicméně v rámci kolektivu vstanete, vyčistíte si zuby, hodíte na sebe oblečení, chvilku řešíte největší dilema každého rána, a to vzít, či nevzít si dneska gumáky? Popadnete kýble a odcházíte na pole. Za pochodu do sebe tlačíte sušenky a na poli už čeká stoneman (člověk, který rozdává řádky s ovocem – pozn. red.), který vám přidělí řádek. Je to takový organizátor pole. Ví, co už je posbírané a co se teprve sbírat bude. Napíše si číslo a jde se na to!

Kateřina (vlevo) se svojí kamarádkou Klárou před cestou na Skye. Foto: Magdaléna Kunrtová

Čísla čeho? 

Každý pracující má své číslo, které mu bylo při příjezdu přiděleno. Podle něho se pak všude hlásí, vyzvedává výplatu. Je to takové skotské jméno.

Podle čeho se vybírá, kdo půjde na jahody a kdo na maliny?

Do administrativy nevidím, ale u nás byli čistě malináři a jahodáři. Akorát za určité prohřešky se s nimi třeba šachovalo. Já byla z malin přesunutá na jahody pouze jednou a musím říct, že mi sběr vůbec nešel. Člověk je zvyklý na svůj systém, s jahodami je jiná práce než s malinami. Jinak se třídí, trhají, nevěděla jsem si s nimi prostě rady. Naštěstí nás nestřídali moc často, zřejmě kvůli produktivitě, aby byla pole co nejdříve sklizena.

Vraťme se ještě ke dni na farmě. Stoneman vás zapíše a pak se děje co? 

Sbíráte jahody nebo maliny na přiděleném řádku. Po určitém množství je chodíte vážit, odevzdáte, vezmete si nové bedýnky a jedete zase od znova. Pracujete do té doby, dokud není všechno vysbírané, a pak hurá na karavan. Následuje tradiční boj o nejlepší sprchy, zasloužená večeře a spánek.

Jaká je atmosféra na poli?

Rána jsou zmrzlejší, ale postupem dne nastává pohoda. Občas se strhne malinová bitka. A nejlepší jsou odpoledne, když se pracuje dlouho, únava se stupňuje a nenápadně začínají sběrači ubývat.

Jaké jsou podmínky v tunelech, kde se pracuje?

Záleží na sezóně. Zažila jsem rok, kdy při sundání trika jsme na sobě triko pořád měli. Totálně spálené krky, vypálené brýle. To byla brutální sezóna. I když jsme byli ve fóliových tunelech, před sluncem jsme se neschovali. Vzduch tam proudil, ale vůbec ne dostatečně. Jednou nás poslali z pole na karavany, protože v tunelech naměřili  přes šedesát stupňů a za takových podmínek se pracovat opravdu nedalo. Největší parádou v takových dnech byly příjezdy traktoristy s nanuky a melouny. Naopak sezóny, kdy člověk necítí prsty, jaká je zima, a k tomu den za dnem prší, taky nejsou výhrou. Podlaha tunelů není rovná, jde o normální půdu, takže se často tvořily obrovské kaluže. Loni nám dokonce nestačily ani vysoké gumáky. Podmínky jsou různé. První rok jsem na farmě zhubla šest kilo, což je pro holku, co váží pětapadesát, dost. Na druhou stranu známá pořádně celý den nejedla, večer se přejedla sušenek a odjížděla s kily navíc.

Dá se popsat typický člověk, co jezdí do Skotska pracovat?

Jezdí tam totální všehochuť. Staří i mladí. První rok mě překvapily polské starší paní. Říkala jsem si, co na farmě pohledávají. Přijíždí tam každý rok a sbírají mnohem více než mladší generace, která převládá. Pak existuje skupina rychlých pickerů (sběrači ovoce – pozn. red.). Ti přebíhají mezi řádky a rychlé prsty jim přináší i šestimístné částky na výplatní pásce. A další skupinku tvoří mladí, kteří spíše než kvůli penězům jezdí za dobrodružstvím, cestovat, navázat nové kontakty. Většinu peněz utratí za cidery a tabáky, ale jsou spokojeni.

Odjezd do zahraničí má i pozitivní psychický dopad. Foto: Magdaléna Kunrtová

 

Odlišnost mentalit

V čem je Skotsko jiné při srovnání s Českem?

Je tam jiná mentalita, prostě západ. Nesmírná srdečnost, nápomoc, úsměvy. A hned vás do oka trkne móda. V Česku se módně oblékají lidi, co si to můžou dovolit. Ve Skotsku se obléká vkusně každý. Móda je levná a z jejich platů jsou to směšné částky. Na druhou stranu je tam drahé maso. Když si picker dovolí flákotu masa, tak je to svátek.

Zúčastnila jste se skotské zábavy? 

Na farmě jsou kalící soboty, udělá se oheň, nakoupí se cidery, tvrdý alkohol a rozjede se párty. Horší je to pak s nedělním vstáváním na pole. Čas od času jsme měli možnost jezdit na skotské tance do vedlejší vesnice. Pořádala to místní církev. Byla tam spousta jídla a hyperaktivních důchodců. K tomu kilty, dudy, prostě Skotsko.

Ochutnala jste nějaké místní speciality?

Whisky. Ta je super. Z jídla musím doporučit řetězec čínských restaurací Jimmy Chung. Tento podnik je pro pickera totální slast. Za pár liber se nají tak, že je mu zle ještě další dva dny. Na což se ale v polních podmínkách rychle zapomíná a člověk vyhlíží další day off (den volna – pozn. red.), který je s Jimmym nebo podobným řetězcem sněz, co můžeš" spojený. Výběr je šílený, od masa přes nudle až po skvostný čokoládový dort s hromadou zmrzliny a polevou.

Setkala jste se i s místními, nebo jste vyloženě žila farmou?

V obchodě občas člověk prohodil nějakou anglickou frázi s místními. Lidé se zajímali o náš původ, pracovní podmínky, politické smýšlení. Nejlepší příležitost dostat se k místním byla ale hlavně během cestování.

 

Stopováním šetřila libry

Předpokládám, že práce byla proložena dny volna. Jak jste je trávila?

Když jsem zrovna neodpočívala, cestovala jsem. Občas jsem prostě potřebovala z farmy vypadnout. Ale jelikož je tam drahá doprava, tak jsem stopovala. Bylo to větší dobrodružství. A bere tam skoro každý. U nás berou málo.

Cestovala jste sama?

Většinou jsme jeli aspoň dva nebo ve větší skupině. Je to jistota. Nejvíc vzpomínám na cestu na Ben Nevis s jezerem Loch Ness, když jsme s kamarádkou Klárou jely na ostrov Skye.

Máte nějaký top zážitek z této cesty?

Překvapilo nás, že na Ben Nevisu byl sníh, i když je menší než Lysá hora. Na takové podmínky jsme nebyly vůbec připravené a cestu jsme podcenily. Noc pod Ben Nevisem je nezapomenutelná. Klára spala s nožem v ruce, jaký měla strach. No a náš stan byla kapitola sama o sobě. Měly jsme stan pro jednoho ve dvou. K tomu jsme s sebou nesly batohy a praskla nám tyčka u noh. Když zapršelo, všechno bylo totálně promočené. Nikdy nezapomenu ani na dlouhé stopování. Nikdo nás nechtěl vzít. Čekaly jsme přes hodinu a začaly jsme dělat blbosti. Stojky, tanečky, scénky a pořád nikdo nezastavoval. Po dvou hodinách jsme zjistily, že stopujeme na opačné straně. Po přechodu na správnou nás hned vzal vrstevník.

Jací lidé vás autem brali?

Hodně berou postarší páry, které si půjčí auto a jezdí měsíc po krajině, sdílí životní příběhy. Jednou mě vezl kněz, který jel na bohoslužbu, jindy zase bulharský muž, který nadával na práci, kde dostává méně, než je minimální mzda, ale kdyby si stěžoval, přišel by o práci. Žijí tam srdeční lidé, kteří pomůžou a poradí. Jeden pár nám dal jen tak dvacet liber na oběd. Bylo nám trapné si je vzít.

 

Návrat do reality

Co vám chybí v souvislosti se skotskou farmou?

Chybí mi maliny. A lidi. Je to, jako když se dítě vrátí  z tábora. Člověk je zvyklý mít kolem sebe permanentně kupu lidí a najednou si čistí zuby sám, v kuchyni už nestojí řadu na toastovač a celý návrat je divný. Pak určitě toasty, to tam jí člověk pořád. Na sladko i slané. Je to ideální svačina na pole. A pak vzpomínám na odpočinek od reality u cideru. Člověk vstane, odpracuje si hodiny, jede nakoupit, uvaří si a jde spát. Moc času na přemýšlení naštěstí nezbývá.

V čem vás Skotsko nejvíc poznamenalo?

Otevřely se mi pracovní možnosti a musela jsem se v prvé řadě naučit starat sama o sebe. Uvědomila jsem si, že chodit do práce celý život a vzít na sebe nějaký pracovní rytmus není nic pro mě. Můžu se rozhodnout žít jinak, cestovat. Nehonit se v Česku za výplatou jen proto, abych vydělala na nájem. Spousta lidí, co se mnou byli ve Skotsku, je teď ve světě. Jezdí vydělávat na Zéland nebo do Ameriky, přičemž velkou část času procestují. Tyto myšlenky mě pronásledovaly vždycky a Skotsko mi dokázalo, že to není jen sen, ale že lze takovým způsobem žít i v reálném životě.

Jak vidíte budoucnost? Chcete se do Skotska vracet?

Byla jsem tam třikrát, letos jedu zase. A za rok už plánuji Ameriku. Letní brigády v Česku jsou pro mě ale naprosto passé. 

Klíčová slova: brigáda, student, Skotsko, jahody, maliny, farma

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.