25.04.2017 20:48


Ústup tradičních francouzských stran se nekoná. Macron je převlečený socialista, komentuje brněnský politolog Michal Pink

Autor: Tereza Hálová | Kurz: Stisk | Kategorie: Zpravodajství

V neděli 23. dubna ve Francii proběhlo první kolo prezidentských voleb. Francouští občané rozhodli, že do druhého a závěrečného klání vyšlou kandidáta s neokoukanou tváří Emmanuela Macrona a protievropskou kandidátku krajně pravicové Národní fronty Marine Le Penovou. O výsledcích prvního duelu voleb, jednotlivých kandidátech, politickém marketingu, roli ekonomiky v hlasování i nastavení francouzského politického systému hovořil politolog brněnské fakulty sociálních studií Michal Pink.

Politolog z brněnské Fakulty sociálních studií Michal Pink komentoval současné politické dění ve Francii. / Autor: Tereza Hálová

Brno – V zemi galského kohouta i přidružených územích se tento víkend hlasovalo v prvním kole prezidentských voleb. S osmasedmdesátiprocentní účastí francouští voliči potvrdili předvolební průzkumy. Do dalšího souboje, který se uskuteční v neděli 7. května, tak postupuje nejmladší z kandidátů Emmanuel Macron se ziskem necelých čtyřiadvaceti procent hlasů a nacionalistka Marine Le Penová s utrženými necelými dvaadvaceti procenty voličské podpory. Kandidáti dvou největších politických stran – republikán François Fillon a socialista Benoit Hammon – skončili poražení. Neúspěch potkal také zástupce krajní levice Jeana-Luca Mélenchona. „Výsledky ostatních kandidátů přesně odráží momentální francouzské vnitropolitické klima,“ komentuje konečný součet hlasů prvního kola brněnský politolog Michal Pink.

Výsledky prvního kola prezidentských voleb ve Francii jsou za námi. Do druhého klání postupuje Emmanuel Macron se ziskem 23,75 procent hlasů a Marine Le Penová se ziskem 21,53 procent hlasů. Proč právě takový výsledek?

Krajní pravice v podání Národní fronty za posledních patnáct let buďto stagnuje, nebo dokáže svůj voličský zisk velice dobře kapitalizovat. Le Penová na rozdíl od svého otce výrazně přibrzdila, má daleko méně kontroverzních výroků a spíše se snaží ukázat svoji lidskou tvář. Postupně sbírá hlasy a zdali jsou to hlasy protestní, nebo hlasy jejích přívrženců, uvidíme až po volbách do Národního shromáždění. V současné chvíli je Le Penové zisk historického maxima výrazem určitého vnitřního napětí, vzdorů a emocí, které jsou ve Francii, alespoň v části společnosti, přítomné. Výsledky ostatních kandidátů potom přesně odráží momentální francouzské vnitropolitické klima.

Druhé kolo prezidentských voleb mívá dostředivé tendence, očekává se tak vítězství Macrona, a to až s dvouřetinovou většinou. Má již podle vás lídr nově vzniklé strany Vpřed! vyhráno?

V podmínkách francouzského politického systému nemá v současné době vyhráno nikdo, srovnáme-li však tyto dva kandidáty, skutečnost, že se prezidentem stane Emmanuel Macron je daleko více pravděpodobná a očekávaná. Kampaň bude dost možná připomínat rok 2002 a bude se volit jakési menší zlo. V opačném případě bude muset dojít k ještě hlubšímu porušení pravidel, která ve společnosti dosud platila.

V poslední době se stále více hovoří o úpadku tradičních politických stran a rozvoji politických subjektů bez ideologického ukotvení. O pravolevé ose politického spektra jako přežitku hovoří také vítěz prvního kola francouzských prezidentských voleb Emmanuel Macron. Je Macron skutečně středovým politikem, nebo se jedná o pragmaticky zvolenou volební strategii?

Mně se strašně líbí, že bývalého socialistu někdo začně nazývat centristou, progresivním reformistou a tak dále. Macron je svým přesvědčením moderní socialista. Dlouhodobě byl s touto stranou spjat a on sám je typickým produktem počátku 21. století. Člověk, který je na jednu stranu bezproblémově materiálně zajištěný, jehož hodnotové vidění však spočívá v socialistickém pólu světa a současně – a to je na těchto prezidentských volbách dobře vidět – je produktem dokonalého marketingu, který se z oblasti telekomunikací a automobilového průmyslu přehoupl do sféry politiky.

Jak to myslíte?

S trochou nadsázky je Andrej Babiš jen o něco lepší reklamou, než měl Eurotel před deseti patnácti lety. Když se podíváme na množství peněz, které plynou do public relations, reklamy, komunikace a do vnitrostranického života, například do diskuze nad tím, jaký bude program a jak se k té které záležitosti postavíme, nacházíme ve srovnání s tím, jak tomu bylo dříve, velkou disproporci. Macron je typický populista, který vám slíbí vše, s čím by mohl uspět. Jeho program je velmi eklektický a z každého proudu si něco vybírá. Nikdy vám ale neřekne, co bude dělat v momentě, kdy nastane generální stávka a jak ji bude řešit. V jeho pojetí se skutečně jedná o strategii: řekněte mi, co se vám líbí a co byste si přáli a já vám to slíbím.

Nemůže Macronovi jeho politická beztvarost a vyprázdněnost ještě uškodit?

Vzhledem k týmu mediálních poradců i marketingových rádců mu takové nebezpečí v blízké době nejspíš nehrozí.

Le Penová dočasně rezignovala na funkci předsedkyně Národní fronty. Co podle vás tímto gestem sleduje?

Politický systém Francie páté republiky je postaven na negaci stranictví. Le Penová v tuto chvíli říká, že se již nebude zabývat, kdo je členem, nečlenem, podporovatelem. Jedná se o symbolické gesto, které vychází z vnitřní nechuti či rezervovaného postoje k francouzskému stranickému životu. Navíc, zatímco v socialistické straně funguje něco jako členství a členský příspěvek, u většiny především nelevicových stran není členství ve straně institucionálně ukotvené.

Druhá postupující kandidátka Marine Le Penová je charakteristická svým vlastenectvím, ekonomickým protekcionismem i protiimigrační politikou. Je na místě srovnání například s americkým prezidentem Donaldem Trumpem?

Ne. Donald Trump je prezidentem omylem. Zvítězil pouze kvůli tomu, jak jsou nastavené prezidentské volby ve Spojených státech, které měl z hlediska know-how daleko lépe zvládnuté. Také nesmíme zapomenout, že demokraté je vyrazným způsobem podcenili. Le Penová je oproti Trumpovi profesionálkou, která dlouhodobě ví, jakým způsobem politika funguje.

Le Penová se netají chválou ruského prezidenta Vladimira Putina, kritikou sankcí i uznáním Krymu jako součásti ruské federace. Jaké bychom v případě vítězství Le Penové mohli očekávat vztahy Francie a Ruska v zahraniční politice?

Le Penová není velkou obdivovatelkou Ruska. Rozhodně ne větší, než je ve Francii kdokoli jiný, z celé řady historických důvodů. Le Penová má v prvé řadě snahu navazovat vztahy tím směrem, kterým zrovna netíhne její nepřítel. V momentě, kdy by Francie začala vzhlížet k Rusku, najde si někoho jiného. Takových situací zpravidla využívá a všechno jsou to, nechci říct pouze účelové kroky, ale účelovost tu hraje velkou roli.

Radikální reforma Evropské unie či vystoupení Francie z evropské integrace, odchod z eurozóny a uzavření hranic před imigranty jsou již řadu měsíců hlavními pilíři politiky Národní fronty. V roce 2014 přitom Národní fronta zvítězila ve volbách do Evropského parlamentu. Také český europoslanec Petr Mach prosazuje okleštění evropské integrace na volný svazek států provázaný obchodem, popřípadě úplné vystoupení. Jaký má smysl volit extrémně euroskeptické kandidáty do evropských orgánů?

Je potřeba se podívat, jestli jsem se stal europoslancem proto, že mě někdo volí víc, než by měl, anebo jsem zvolen, protože ostatní nikdo nevolí. To je případ voleb do Evropského parlamentu.  S drtivě nízkou volební účastí, která se v Česku pohybuje kolem osmnácti až dvaceti procent a ve Francii jedenkrát tolik, stačí ke zvolení ve srovnání s tím, co je třeba na celostátní úrovni, strašně málo.

Ano, ale proč působit v orgánu instituce, s jejíž existencí nesouhlasím?

Za prvé potřebujete být vidět. Druhým důvodem je financování a dále proporční zastoupení kandidátních listin, které zajišťuje řadě lidí pozice na zajímavých místech a přístup k informacím. Strany, které kumulují protestní hlasy navíc potřebují prostor, kde bude dopřáváno jejich hlasu.

Poprvé v novodobé historii se žádný z kandidátu hlavních politických stran – republikánů a socialistů – nedostal do druhého kola prezidentských voleb. Znamená to, že je Francie v krizi? Francouzi nevěří stranám, které zemi vedly od druhé světové války?

To není pravda. Macronovo Hnutí Vpřed! je převlečená socialistická strana a Macron je tak reprezentant socialistů. Kdyby věděl, že François Hollande nepůjde do prezidentských voleb, tak by se podle mého daleko více snažil získat oficiální kandidaturu levice.

K Macronovi se kloní bývalý prezident François Hollande, zbylí kandidáti, lídři hlavních politických stran i evropské politické elity. Zdá se, jako by Le Penová zůstala bez oficiální politické podpory.

Z každého politika, který s krajní pravicí začne nějakým způsobem sympatizovat, se v podstatě stává takový prašivý pes. Jsou tací, kteří se v současné chvíli snaží Le Penové vyjádřovat podporu, například jedna z prezidentských kandidátek z roku 2002. Jakkoli se však přízeň krajní pravici veřejně neříká, na substátní úrovni je její podpora znatelná. Typickým případem je krajská koalice v Burgundsku před patnácti lety, kdy nesocialistická část politického spektra vládla právě s podporou krajní pravice. Když se podíváme na některé okolnosti z 90. let i na hlasování na substátní úrovni, vzájemnou spolupráci vidíme, pouze se veřejně nemedializuje.

Le Penová měla nejsilnější voličskou základnu u méně vzdělané pracující třídy a mladých lidí na severo a jihovýchodě země. Macron, kterého volili především západní oblasti a Paříž, se mohl opřít o bohatší francouzská střediska. Na jedné straně tak máme průmyslové oblasti s nejvyšší mírou nězaměstnanosti, kterým volný trh, globalizovaná ekonomika a konkurence spíše ublížila, na straně druhé potom finanční metropole. Byla tak ekonomika rozhodujícím faktorem?

Ekonomika je pro Francouze v hlasování důležitá, ale nikoli nejdůležitější. V českých zemích se všechno odvíjí od toho, kolik máme peněz v kapse, protože naše společnost je velmi materialisticky založená. Ve Francii však mnohem více hraje roli společensko-kulturní charakter, jako jsou otázky registrovaného partnerství, postavení církevních škol, společenská sekularizace a podobně.

Odhlédneme-li od výsledku druhého kola, ani jeden z kandidátů to nebude mít jednoduché. Macronovo mladé uskupení Vpřed! nemá v parlamentu jediného zástupce, Národní fronta Marine Le Penové obdržela v posledních parlamentních volbách necelá čtyři procenta hlasů a pouhé dva mandáty. Nyní bude muset jedna, nebo druhá strana získat nadopoloviční většinu hlasů, aby nedošlo ke kohabitaci, a Francie se tak nestala silným parlamentarismem s rozhodujícím vlivem premiéra. Bude to těžké?

To nebude pouze těžké, to bude dokonce nemožné. Politická kampaň se strašně krásně vytváří metodou buldozer, kdy máte určité komunikační médium, které vám zasahuje nějakých padesát milionů voličů, jeden vizuál, jeden manuál a tím převálcujete celou zemi. Chybí vám však jedna základní věc a to je hodnotovo-ideová stránka, která je něčím, co Macronovi schází a co je i slabou stránkou Le Penové. Vítězný kandidát z druhého kola se tak bude muset snažit svoji úspěšnou prezidentskou kampaň našroubovat do 577 odnoží v jednotlivých volebních obvodech, přičemž v těchto obvodech bude muset sehnat někoho volitelného, kterého navíc bude nucen upravit místním podmínkám, protože i v parlamentních volbách je důležitá personální stránka. Zorganizovat a zvládnout něco takového je v průběhu čtyř týdnů zkrátka nemožné. Francouzský politický systém zkrátka nepočítal se situací, která tu v současné době nastává.

Pravomoce vítězného kandidáta za podmínek kohabitace tak budou nejspíš stejně výrazně omezeny.

Prezident bude rozhodovat částečně v oblasti zahraniční a obranné politiky, ale zavedení nebo zrušení například určité daňové reformy bez hlasování na půdě parlamentu nepůjde. Jediným řešení by tak mohlo být rozpuštění Národního shromáždění, které však prezident může rozpustit pouze jednou do roka. Lze tak očekávat poměrně velkou politickou nestabilitu Francie.

Klíčová slova: Emmanuel Macron, Marine Le Penová, Francie, volby prezidenta, výsledky, první kolo, politolog, Michal Pink

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.